Pokolejich.cz – betaverze

Metro patří v dnešní době již k neodmyslitelné součásti pražské integrované dopravy. Pojďme se tedy projet po kolejích sítě pražského metra a seznamme se s jeho stanicemi. Jako první přichází na řadu první úsek metra linky A ze stanice Dejvická do stanice Náměstí míru.

Stavba trati A započala rokem 1971 takzvanými předstihovými pracemi. Na této stavbě bylo prvně použito ražby a eskalátorových  tunelů, které se na stavbě prvního pražského úseku metra C nepoužilo z toho prostého důvodu, že všechny tyto stanice byly hloubeny. Právě ražba tunelů pod historickým jádrem Prahy vyvolávala obavy, jelikož s tímto pracovním postupem neměli čeští stavitelé zkušenosti. Na stavbu tedy bylo použito špičkové technologie mechanizovaného razícího štítu ze SSSR. Tento razící štít byl vybaven zařízením pro budování ostění z lisovaného monolitického železobetonu.Po­zornosti také neujde fakt že celá trasa metra je položena kolejovými poli se dřevěnými pražci, na výhybkách uloženými ve štěrkovém loži. V současné době zajišťují veškerou vozbu na této trati modernizované jednotky metra řady 81 – 71M.

První stanicí metra linky A je 301,1 metrů dlouhá stanice Dejvická (dříve Leninova), ležící pod Evropskou ulicí, poblíž Vítězného náměstí a která byla předána do provozu 12. července 1978. Konstrukčně se jedná o hloubenou, koncovou stanici, jejíž stavba se prováděla ve dvanácti, až sedmnácti metrové stavební jámě. Konstrukce stanice je tvořena monologickým železobetonem. Na podzemních konstrukčních stěnách (které nejsou izolovány proti podzemní vodě) je uložen strop tvořený z železobetono­vých, prefabri­kovaných, předpjatých mostních nosníků. Obklady stěn tvoří v prostoru pro cestující keramické dlaždice (tvarovky), na povrchu glazované do bílé až tmavě hnědé barvy. Cestujícím zde slouží 3,35 metrů vysoké a 10,2 metrů široké nástupiště pokryté dlažbou z mramorových desek. Stanice disponuje celkově 77 788 m³ obestavěné plochy, z toho 213 místnostmi a také pasáží, umístěnou podélně nad koncovou kolejí, spojující oba vestibuly. Stanice je bezbariérově přístupná pomocí výtahů.

Následující stanicí prvního úseku metra A jest Hradčanská. Jedná se o typickou raženou trojlodní stanici pilířového typu se zkráceným středním tunelem (zde je možno dostavit eskalátorového tunelu směrem do ulice Dejvická). Na celou stavbu prvního úseku této tratě měli značný vliv sověčtí poradci, podle kterých byla konstrukce této stanice řešena takzvaným Kyjevským typem, tedy železobetonovou obezdívkou. Stanice je situována 43 metrů pod zem a je zde druhý nejdelší 76,2 m dlouhý eskalátorový tunel v celé síti  pražského metra. Obklad stěn v prostoru 20,45 metrů širokého nástupiště tvoří oranžovo – zlaté hliníkové výlisky. Celá stanice měří na délku 115 metrů a její obestavěná plocha činí 57 334 m³. Vestibul stanice, nacházející se pod třídou Milady Horákové, tvoří monolitická dvoupodlažní konstrukce doplněná ocelovými sloupy. Celková stavba stanice Hradčanská, která broběhla v letech 1973 – 1978 vyšla na 369 milionů Kč.

Stanice Malostranská, která následuje Hradčanskou je své předchůdkyni konstrukčně velice podobná. Opět se zde setkáváme s koncepcí trojlodní ražené, pilířové stanice, avšak tentokrát s prodlouženým středním tunelem a zkrácenou střední lodí. Stěny stanice jsou montované z litinové konstrukce a jejich obklad je taktéž tvořen hliníkovými výlisky, tentokrát v barvě zeleno – zlaté. Tato stanice je pod terénem uložena v hloubce 32 metrů a je dlouhá 108 metrů. Obestavěný prostor zde činí 40 060 m³ . Vestibul je zde tvořen spolu s podzemní pasáží v otevřené jámě založenou železobetonovou monolitickou konstrukcí ohraničenou kotvenými podzemními stěnami a zastřešenou předpjatými prefabrikovanými nosníky. Východ ze stanice je citlivě zakomponován do objektu staré valdštejnské jízdárny a přilehlého parku.

Další zastavení na naší cestě po stanicích metra linky A bude Staroměstská. Tato turisticky velice významná stanice leží v hloubce 28 metrů a před příjezdem do ní musí souprava podjet Vltavu. Východ z vestibulu ústí do Kaprovy ulice, která se nachází přímo v centru historického Starého Města a Josefova. Konstrukce stanice je opět trojlodní, měří 105 metrů a šíře nástupiště činí 20,45 m. Prostřední tunel je zkrácen na 68,2 metrů a výstup do vestibulu z něj zajišťuje jeden eskalátorový tunel s trojicí eskalátorů. Do budoucna je zde možnost rozšířit stanici o druhý eskalátorový tunel a vestibul, jenž by ústil přímo na staroměstské náměstí. Tato stavba by byla jistě obyvateli a hlavně turisty velice příznivě kvitována, avšak neuvažuje se o ní. Obložení nástupního prostoru tvoří již známé hliníkové výlisky tentokrát ve zlato – červeném provedení. Obestavěný prostor stanice činí 41 090 m³.

Stanice Můstek (118 976 m³), která následuje je  první raženou stanicí, kde bylo místo pilířů použito sloupů. Stanice, která je dlouhá 150 metrů a její nástupiště měří na šířku pouhých 14,8 metru je ve hloubce 29,3 m pod zemí uložena vodorovně v ose Václavského náměstí. Přestup na linku B zde byl vybudován v roce 1985 a je tvořen soustavou přestupních chodeb, která je kvůli geologickému podloží řešena velmi nepřehledně. Stěny stanice jsou již standardně tvořeny hliníkovými výlisky čtvercového tvaru v barvě žluto – zlaté. Vestibul jenž se nachází v dolní části náměstí je tvořen monolitickou železobetonovou konstrukcí s ocelovými sloupy a nachází se v podzemí obchodního domu. Pozornému oku také neunikne pozůstatek pradávného mostku (můstku) jenž se nachází v levé části vestibulu z pohledu od eskalátorů.

Další stanice, která se v roce 1978 stala první přestupní stanicí v pražském uzlu se jmenuje Muzeum (40193m³). Je umístěna kolmo k Václavskému náměstí v jeho horní části mezi Národním muzeem a budovou Svobodné Evropy. Stavba je konstruována opět raženě se třemi loděmi, z čehož prostřední je zkrácena na 69,1 m. Ostění stanice je litinové, z části také železobetonové a pokrývá jej sestava výlisků nazelenalé, zlaté a hnědé barvy. Celá stanice je dlouhá 108 metrů a je vyražena 34 metrů pod povrchem. Cestujícím slouží 20,5 metrů široké nástupiště.

Stanice Náměstí míru, ležící pod Korunní třídou byla od roku 1978 do roku 1980 konečnou stanicí první etapy stavby metra linky A. Tato stanice je výjimečná svým uložením, leží totiž 52 metrů pod zemí a je tedy nejhlubší stanicí soustavy pražského metra. Stanice je řešena shodně s předcházející stanicí, tedy ražená trojlodní konstrukce se zkráceným středním dílem (53,2 m) a s pilíři. Šíře nástupiště činí 20,5 m a  celkově je stanice dlouhá 114,7 metrů. Vestibul je monolitické železobetonové konstrukce zastropené předpjatými prefabrikovanými nosníky. Za stanicí byla vybudována výhybna a spojka mezi traťovými tunely.

-Petr Adášek-