Pokolejich.cz – betaverze

Již v roce 1925 započaly Československé státní dráhy s motorizací své osobní vozby, byla to bezesporu reakce na tehdejší zrychlení automobilové dopravy a neekonomičnost parních vlaků na osobních vlacích provozovaných na místních tratích. Právě ve zmiňovaném roce byl z výroby dodán ČSD první motorový vůz, na jehož výrobě se mimo našich vagónek podíleli i dodavatelé strojní části z Německa.

Přechod z parní na motorovou trakci nebyl pouze záležitostí ČSD, ale byl to celoevropský fenomén, jenž měl za účel posílit atraktivitu a získat zpět ztracené pozice železniční dopravy, jakožto dopravy rychlé.

Terénně náročné podmínky na některých místních a vedlejších tratích vedly Československý průmysl ke konstrukci tzv. lehkých motorových vozů, způsobilých provozu na těchto dráhách. První lehké motorové vozy byly vlastně takovými autobusy na kolejích, kde jejich pojezd s pneumatikami nahradila železniční dvojkolí. Takovéto řešení však nebylo vyhovující, v cílových stanicích bylo kvůli absenci druhého stanoviště strojvedoucího nutno motorový vůz otáčet na točně, což značně zpomalovalo jejich provozní nasazení. Tyto nevyhovující poznatky později vedly při konstrukcích nových vozů k jejich vybavení stanovišti strojvůdce po obouch koncích vozu, což vedlo k zefektivnění obratů v koncových stanicích, kdy mohl strojvedoucí změnit stanoviště, popřípadě objet soupravu.

Prvním řadou této nové koncepce byly motorové vozy M 120.2, vyrobené v Tatře a vybavené středním spřáhlem, které bylo spojeno se středním nárazníkem. Tato skutečnost ovšem vedla k tomu, že tyto vozy nemohly být řazeny za normální vlaky a byly tedy později nahrazeny normálním spřáhlem s tzv. lehkou šroubovkou. Po vybavení touto šroubovkou bylo možno vozy přesouvat v závěsu na konci vlaku.

Vzrůstající výhody motorových vozů vedly k tomu, že postupně přešla lehká spěšná i rychlíková vozba pod motorovou trakci. Pro tyto účely byly v Československu vyvinuty lehké čtyřnápravové motorové vozy řad M273.0, M 274.0 a M 275.0, které prosluly pod názvem „Modré šípy“.

Obliba motorových vozů lehkého typu nebyla pouze v Československu, ale i v zahraničí, obzvláště v sousedním Německu a vedla k zavádění motorové trakce i na spoje spojující významná města na dlouhé vzdálenosti. Významným Československým vozem ve službách ČSD byl tzv. Slovenské Strely, dle Kryšpínova označení M 290.0. Tyto „střely“ na svou dobu dosahovaly úctyhodné rychlosti 148 km/h, byly vybaveny benzinovými motory s elektromecha­nickým přenosem výkonu. ČSD si pro své potřeby objednaly dva vozy, které byly nasazovány na rychlé spoje Prahy a Bratislavy.

Bohužel velmi silně rostoucí a úspěšný vývoj motorizace zastavil akutní nedostatek tekutých paliv v průběhu druhé světové války. Ke znovuoživení motorové vozby došlo až v roce 1945. Mohutný vývoj před druhou světovou válkou měl za důsledek veliký počet typů motorových vozů, jenž se postupně vyšplhal až k šedesáti a bylo nutno vydat směrnice pro jejich budoucí vývoj.

Prvním obnovenými spoji byly Slovenské strely, jenž však kvůli stále se zvyšující frekvenci pasažérů byly vedeny Německými vozy disponující větší kapacitou. Zcela nově byly zavedeny spoje „Ostravan“, spojující Ostravu a Prahu a „Tatranský expres“, jenž jezdil mezi Prahou a Košicemi.

Díky četným výhodám, mezi které patří nízká měrná hmotnost, okamžitá schopnost provozu, větší akční rádius, jednomužná obsluha a vyšší účinnost vozidla spojená s čistým provozem byla vzrůstající poptávka po roce 1950 kryta dovozem motorových jednotek řad M 495.0 od Maďarské firmy Ganz v tří nebo čtyř vozovém provedení.

Konstrukční provedení a vybavení těchto vozů vedlo k možnosti konkurovat na středně dlouhých tratích i dopravě letecké.

Milí čtenáři, v pokračování tohoto článku Vás seznámím s motorovým vozem M131.1.

Použitá literatura: Motorové lokomotivy, část VIII – Motorové vozy

- Petr Adášek -